Eliška a její život Lvice vedle Berana

Pohybuje se ve svém světě, který se dávno podobá umělému světu kohokolil jiného. Stejné večery, stejné ticho, scénář pohybu po bytě. Každý druhý den víkend nebo pondělí. S počtem virtuálních přátel, třítýdenních přátel, nepřátel, kteří se rádi schovají za strom písmen, jelikož se bojí mně, kteráž pro ně obraz horší mám než má nejhorší pověst.

A unavená se přesouvám spát, ale nemohoucí usnout.

Prý to léčí pohyb. Asi si vezmu lekce pohybu od 2:15 do 6:45, kdy se pohybuju víc než přes bílý den v práci. Neumím přijmout podzim, předsálí smrti, která je nevyhnutelná, ale která mi nepřekáží. Překáží podzim, tuhost chvíle, trpění, nejasných myšlenek.

Už mi nepomáhá odkládat myšlenky do měděného kotlíku společně s naušnicemi. Toužím po lůnu, tmavém, teplém, tichém, bezpečném lůnu. Kde se myšlenky unaví a přejdou v obrazy scén, ve kterých si budu moci konečně odpočinout a být sladce sama.