Eliška a její život Lvice vedle Berana

Je dvanáct hodin a v troubě se mi dopéká maso. Odpočívám už a hraju karty na počítači. Hraju, jako už mnohokrát, bezmyšlenkovitě a najednou se to stane. Karty, kterými hýbu se začnou divně chovat. Moje ruce se začínají divně chovat. Zamávám si dlaněmi před očima. Nejsou moje. Do háje! Je to zase tady. Proč?

Všechno kolem je neosobní a já vím, že přichází migréna. Píšu Janovi SMS, že za chvíli budu slepá a nemožná dvě hodiny. Utíkám hledat co nejrychleji do lékárny Cinii, kterou mi lékař předepsal. Beru si tabletku a zapíjím. Na internetu hledám užívání toho léku, který beru poprvé. Příbalák jsem dávno vyhodila. Jedna tableta by měla stačit. Jak to zabere? Uvidíme. Strašně se bojím bolesti.

Zatahuju závěsy a rolety, mozek vidí na 40% a jdu spát. Oči si zakrývám, protože nechci vidět jak nevidím.. Hlavou mi lítá, proč, po čem, jak to? Je to proto, že to mám teď dostat? Pokles hormonů? Pátý den bez alkoholu? Co bylo ve snídani? .... Zvoní mobil, Jan je tu. Svalí se vedle mně a chvíli ležíme. Nechce se mi vůbec mluvit, možná to ani moc nejde. Afázie..
Začínám zpět vidět. Dáme si oběd, žvýkám to maso mechanicky bez chuti. Lupnu si Ibalgin. Cinie mi zastavila migrénu, jak to šlo, ale bolest levé hemisféry za okem je nesnesitelná.

Pak si dáme ještě hodinku spánku. Jsem otupělá, ale dá se to. Společně vyluxujeme byt a já si sedám k počítači, abych Vám o tom napsala.

Máte-li někdy bolesti hlavy, nevíte nic o migrénové slepotě. A než se jí naučíte znát, vyděsí Vás, že přicházíte o zrak a nevíte proč. Kdepak, to jen Váš mozek nevidí. A co vidí v místech, kde nevidíte? Co "vidí" slepý? Černotu? Oranžovo-růžový jas, jako když zavřete oči proti slunku? Kdepak. Nic. Pusté nic.